Urbář 1772

Urbář z roku 1772 z Brutovců jsem měl možnost si prohlédnout v originále a také si z něj pořídit několik fotografií. Nyní jej přepisuji a překládám, a postupně zde budu uveřejňovat některé jeho části. O Milčácích se z tohoto dokumentu moc nedozvíme, prakticky jen to, že před rokem 1772 byla usedlost jménem "Milczakovec" opuštěná, přesto urbář obsahuje řadu zajímavých informací, které nám přibližují život brutovčanů v době vlády Marie Terezie.

Co vlastně urbář byl a k čemu sloužil?
Tereziánsky urbár
Panovníčka Mária Terézia schválila 23. januára 1767 tereziánsky urbár (súpis pôdy, z ktorej pochádzal vrchnostenský dôchodok, a poddanských povinností), ktorý slovenským poddaným znížil povinnosti voči zemepánov o viac ako polovicu. Urbár sa nezavádzal naraz, ale iba postupne, po jednotlivých stoliciach. Základnou črtou tereziánskej úpravy alebo reformy bola snaha uviesť do určitého pomeru dávky a povinnosti poddaného voči jeho zemepánovi s rozsahom pôdy, ktorá je v jeho úžitku. Podľa urbára jedna sedliacka usadlosť mala rozsah na 18 katastrálnych jutár poli, 7 jutár lúk a 3/4 jutra intravilánu. Sedliak vlastniaci takúto usadlosť musel na pánskom odrobiť 52 dní so záprahom alebo 104 dní ručne. Tí, ktorí hospodárili na polusadlosti, štvrtine, osmine, robotovali alebo platili úmerne menej. Želiari (príslušník dedinskej chudoby, bíreš, domkár, maloroľník) museli na pánskom odpracovať 18 dní a podželiari (hoferi), ktorí nemajú ani dom, ani pôdu museli odpracovať 12 dní. Všetci poddaní museli ešte odslúžiť 3 dni na panskej poľovačke, dať deviatok z úrody na poli a drevo z hory. Sedliaci a želiari s domom za „domovný grunt“ (intravilán) museli pánovi platiť ročne 1 zlatý. Základom naturálnej renty ostáva aj naďalej deviatok zemepánovi a desiatok cirkvi. Po dohode s pánom ho však mohol vymeniť za peňažný (4 zlaté) alebo robotový ekvivalent (12 dní roboty so záprahom alebo 24 dní bez záprahu do roka od celej usadlosti). Okrem deviatku boli poddaní povinní odvádzať svojmu zemepánovi aj tzv. dary: dve sliepky, dva kapúny, holbu topeného masla, kopu vajec, tridsať usadlostí spolu jedno teľa. Ako vidieť, skladba poddanských dávok a povinností ani po urbárskej reforme sa nezmenila, len v porovnaní s rokom 1514 vzrástla.

Zdroje: Reformy Marie Terezie (, 407 kb), Tereziánský urbár (, 376 kb) - staženo z referaty.sk; Wikipedia.sk
Urbářský soupis probíhal ve svou fázích. Nejdříve (22.1. - 24.1. 1772) proběhl tzv. předurbářský soupis, kdy Brutovce navštívil úředník - conscriptor. Obec zastupovali richtář Janko Sarnyik a přísežní Joannes Hockiczko, Thomas Popovics, Franciscus Cerna a Joannes Duhnács, kteří odpovídali na devítibodový dotazník.
Devítibodový dotazník (, 2 652 kb) - fotografie tohoto dotazníku, který byl součástí předurbářského soupisu.
Přepis dotazníku (, 603 kb) - pokus o přepis otázek a odpovědí z dotazníku.
V tomto dotazníku je mimo jiné uvedeno, že v Brutovcích bylo 23 opuštěných usedlostí a to již od "vojni Kuruckej aj moru velkeho" před 60 lety. Ani starší obyvatelé si však více o těchto usedlostech, kromě jejich jmen uvedených dále v předurbářském soupisu, nepamatují.

Dokument dále pokračuje soupisem poddaných místních zeměpánů Františka Janča, Jozefa Horváta Kiševice, Jána Barvulského a dědiců Jána a Jozefa Bána. Soupis obsahuje seznam sedláků, želiarov a podželiarov, dále velikosti usedlostí a rozsah pozemků (intravilán, extraliván, louky sečené jednou a dvakrát ročně). Za tímto seznamem pak následuje souhrn příznivých a nepříznivých skutečností a další poznámky.
Předurbářský soupis (, 1 610 kb) - fotografie předurbářského soupisu poddaných a jejich majetku.
Přepis tabulky ze soupisu (, 122 kb) - pokus o přepsání tabulky předurbářského soupisu poddaných.
Ze soupisu je vidět, že ani jeden držitel panské půdy nevlastnil celou usedlost (tzv. poddanský nebo sedliacký dům). V roce 1772 žilo tedy v Brutovcích 37 urbářských rodin - 17 sedláků a 20 želiarov.
  • usadlosť, poddanský/sedliacký dom, grunt - bol základom urbárskeho súpisu a mal tzv. vnútorný domovný grunt, ktorý pozostával z pozemku na dom, na dvor a na stodolu. Spolu to bolo toľko zeme, že sa na nej mohli vysiať dve bratislavské merice obilia. Okrem vnútorného gruntu patril k sedliackemu domu i vonkajší grunt obsahujúci 24 rolí alebo dielov zeme a do každého dielu sa mohli vysiať dve bratislavské merice obilia.

  • sedliak - bol v časoch poddanstva príslušník najmajetnejšej vrstvy z poddaných na zemepanskej pôde, t.j. taký poddaný na zemepanskej pôde, ktorý mal v držbe buď celú poddanskú usadlosť alebo jej relatívne veľkú časť (neskôr spresnené na najmenej 1/8 usadlosti)

  • želiar (česky chalupník) - bol príslušník najchudobnejšej vrstvy poddanského obyvateľstva - poddaný, ktorý vlastnil v danom sídle iba malú (alebo žiadnu) poľnohospodársku pôdu v intraviláne (maximálne 1/8 poddanskej usadlosti). Mal vlastné obydlie a nazýval sa aj domkár, komorník či záhradník (lat. inquilinus) lebo tiež hofier, hofer, hošták.

  • podželiar (česky zahradník) - bol želiar, ktorý nemal vlastné obydlie. Nazýval sa tiež podludník (lat. subinquilinus).

  • bratislavská merica - merica bola historická dutá miera pre meranie tekutín i pevných látok. Od roku 1588 sa stala základom unifikácie mier v Uhorsku. Roku 1807 uhorský snem s konečnou platnosťou rozhodol o zjednotenie merných jednotiek na základe bratislavských mier. Obsah merice bol presne určený na 64 holieb (54,2976 litra).


    • Zdroje: Wikipedia.sk; Staré slovenské jednotky